Letošní poslední turnaj zastihl tým v oslabené sestavě – nemoci a rodinné povinnosti nedovolili nastoupit brankářovi a několik ostříleným borcům, nebo naopak nadějným novicům.
Do brány se postavil Filip, který po celý turnaj odchytal v pohodě a nepředvedl žádnou velkou chybu. S sebou jsme měli pouze jednoho obránce, kterého doplnil útočník a jeden z letošních nováčků. Ani ti nevyrobili moc chyb, sice to bylo chvílemi chaotické bránění, ale postupně se zlepšovali a na konci dne si i nováček troufl udělat kličku a vymýšlel založení útoku. Útok v jedné trojce byl složen ze zkušených harcovníků – na hře to bylo vidět, hlavně na rychlosti a kombinacích. Druhá trojka těch mladších to doháněla nasazením a bojovností. Dnešní soupeři, musíme přiznat, byli hratelní a být v plné sestavě, mohli jsme si odvést plný počet bodů. Výsledky: Go-Go – Klatovy 3:6, Go-Go – FBŠ Plzeň 4:4 a Go-Go – FBC Plzeň 3:3. Hlavně zápasy s Plzeňskými týmy byly vyrovnané a ke šťastnému konci chybělo štěstí při zakončování. Kdyby se hrálo na neproměněné šance, tak jsme mistři světa.

A teď něco navíc, protože ne vše napíšeme do Zpravodaje města….Dlouho jsem kluky neviděl v zápasovém tempu a tak je, když dovolíte, trochu ohodnotím. Vezmu to tak, jak jsou uvedeni na soupisce:
Filip – poprvé v brance překvapil, docela dost toho pochytal. Myslím, že do budoucna nadějný záskok za jedničku Michala. Zlepši pohyb a bude to fajn.
Vojta Havlík – nebylo ho úplně snadné odstavit od míčku, snažit se i střílet a byl pro soupeře nepříjemným elementem. Chtělo by to trošku chodit míčkům naproti a ne čekat, až se přikutálí. Kolikrát chyběl krok, dva …
David – Jako nejzkušenější předvedl svůj velmi povedený výkon. Kličky, střelba. Jen kdyby se nemusel první zápas zastřelovat…
Honza Nedvěd – Velmi slušný pohyb a rychlost, bojovnost na polovině soupeře. Kdyby se ale podařilo proměnit více šancí…
Vojta Táborský – bezpečná týmu hráz a obránce, který tým kolikrát podržel. Líbilo se mi i zakládání útoků. Proti útočníkům Vojtu trochu limituje to, že je menší než oni. On doroste…
Jan Lešek – není obránce, ale zahrál ho parádně. Žádná velká chyba, jenom bylo vidět, že zakládání hry zezadu není jeho denním chlebem…
Michal – Tady jsem na rozpacích, měl vedle sebe mladší kluky a hodně toho musel oběhat sám. Nehrál špatně, napadal soupeřovu rozehrávku…
Tomáš – hrál to, co jsme u něj zvyklí. Bojovnou hru, nasazení. Je ale poznat, že ve starších patří mezi ty mladší…
Tobiáš – naběhal kilometry, ale třetinu zbytečně. Nasazení, bojovnost a chuť hrát – musím jenom pochválit. Jenom někdy to chtít bylo na hraně pravidel.
Kryštof – na začátku hodně nervózní a z toho pramenila řada chyb. To je ale u každého nováčka. Během turnaje se ale zlepšoval a ke konci si troufl na kličku, střelu. Jen tak dál
A co bych řekl závěrem – došvih a ruka ohmatávající soupeřova záda více či méně intenzivně. Bohužel některé zákroky se nepískají a potom (a teď cituji trenéra našich soupeřů) na turnajích mimo náš region je to něco, co ovlivňuje zápas.

Pouze krátce – dnes odpoledne vybojoval společně se svými spoluhráči náš odchovanec Jonáš Kreysa stříbrný kov na mistrovství světa ve Švýcarsku. Veliká gratulace celému týmu a Jonášovi k dalšímu velikému úspěchu!!!

Dnes elévové vyrazili do tovární haly AREA D v Plzni vstříc zápasové náloži. Prvním soupeřem byli plzeňské Gorily. Vstávání v šest a zápas v osm zastihl děti ještě v nedbalkách a chvilku trvalo, než jsme se po ránu nastartovali. Druhá půlka zápasu byla z naší strany bojovná a smysluplná – přihrávky, uvolňování, důraznost v osobních soubojích a dohrávání. Herně jsme byli lepším týmem, jenom se nám nedařilo zasunout míček za soupeřova brankáře tolikrát, jak bychom si přáli. Skóre 4:1 (ta jednička je naše)

Druhý tým Florbalové akademie již vypadal trochu jinak. Herně super, přihrávky i osobní souboje. Sem tam se něco nepovedlo, ale to se naučíme. Výsledek 4:5 v soupeřův prospěch nás mrzel…

Třetí zápas byl s open týmem FBC Plzeň bílí. Šli jsme do vedení a udrželi jej až do konce utkání. Herně jsme soupeře přehrávali a i slovy fanouška (Robinův taťka) jsme se od začátku sezóny zlepšili. Hráli jsme na dvě trojky, které se střídali a obě nechávali na hřišti maximum. První výhra 3:1 je doma…

Čtvrtý tým byl zase Open a to Horažďovic. Zaslouženě jsme jej porazili 4:0 a náš golman si tak vychytal první nulu kariéry…a na tu se nezapomíná. Soupeř přivezl dva open týmy a v předchozím zápas si mezi týmy prohazoval děti a my jsme se ozvali a během našeho i hlídali.

Poslední proti nám nastoupila dívčí Slavia Plzeň. Holky mohou být o rok starší a bylo to také vidět. Mohutnější a vyrostlejší proti naší sestavě se snažili hrát do těla a fyzickou hru. Ale i o 3 roky mladší se v soubojích nedali zahanbit. Ve hře jsme byli soupeři více než vyrovnaným soupeřem, rozdílová hráčka hájila branku soupeře. Nejen v našem ale i ostatních zápasech chytala hezky. Kromě toho to byl pro jinak dominující soupeřky i nejtěžší zápas dne.

Sestava (a známky jak minule) – Branka Eliáš Kocáb (1-, protože mu chvilinku trvalo po ránu, než se probere, ale jinak super) – Martina Nedvědová (1 pohyb po hřišti a aktivita) , Sam Mundil (1 důraz, bojovnost) , Robin Kaiser (1 dnes super obrana a přehled zezadu) – Bety Havlíková (1- chvilkama trošku ztracená v pohybu po hřišti, ale bojovnost a dohrávání a důraz před brankou), Robin Havlík (1- chvilkami trochu chaotický pohyb, ale jinak super), Lukáš Pivoňka (1- sem tam opomenutý hráč na naší polovině, ale proti minule veliké zlepšení)

A jenom poznámka, ze kterou nic nezmůžeme. Open týmy nemusí platit startovné a nemají povinnost pořádat – takže ušetří nemalé peníze. A potom rozhodčí na těchto turnajích – mladí, kteří pískají prvním rokem a hromadu věcí pouští nebo tolerují (způsob rozehrání volného úderu, vzdálenosti, problémy při střídání, došvihy a vysoké hole) – kdy jindy se to mají děti naučit, než teď, na začátku….

První vystoupení elévů v sezóně nás zavedlo na nově položenou podlahu haly plzeňské Slavie VŠ, kde nás čekaly 4 zápasy. Proti původně plánovaným 6 dětem do hry a dvěma gólmanům jsme si museli po omluvenkách vystačit s pětkou statečných do pole a jedním gólmanem.

První zápas na povrchu, se kterým se naši svěřenci nikdy nesetkali, byl náročný zejména pro gólmana. Přesuny a pohyb na podlaze, která vás nechce pustit je náročná. Herně to nebylo až tak špatné, kluci a holky se snažili a předváděli to, co trénujeme. Jednoduchou hru se snahou co nejvíce střílet. Bohužel slabinou v tomto utkání byl pohyb. A to nejen každého hráče ale i celé party. Někdy to bylo trochu chaotické, ale to se naučíme. Proto jsme na hřišti vyrobili řadu individuálních chyb, které dokázal soupeř potrestat. Také rozhodování rozhodčího, pro kterého to byla první zkušenost, nebylo úplně bezchybné a některá rozhodnutí se našim dětem nelíbili. Proto skóre na ukazateli našeho soupeře Gorily Plzeň černí bylo možná až moc kruté.

Druhý zápas nás poslal proti pořadatelskému týmu Slavie, vyvíjel se ale úplně jinak. Celou dobu jsme se se soupeřem přetahovali o výsledek a chvílemi jsme soupeře uzamknuli u jeho branky a ostřelovali. Chyběla nám jenom jedna přihrávka na volného hráče, který by zasadil finální úder. Herně to již bylo lepší, a i brankář si zvykal na gumovou podlahu. Zápasu by slušela remíza, ale konečný výsledek o jednu branku ve prospěch soupeře byl pro nás také úspěch a hlavně ukázal, že se dá se soupeři hrát.

Třetí zápas poslal proti nám druhý tým plzeňských Goril. Zápas byl fyzicky docela náročný. Pro nováčky byl pohyb po boku rychlých soupeřů oříškem. Zapomínali se a ztráceli a nechávali soupeři mnoho místa. Když už jsme ale zaútočili a povedlo se nám soupeře zatlačit, byl na místě brankář soupeře a nebo chyběla střele přesnost.

Poslední zápas nás čekal proti asi nejsilnějšímu soupeři, týmu Karlových Var, ihned po přechozím náročném souboji. Soupeř měl celou řadu šikovných kluků, kteří více než polovinu gólů dali zpoza brány rychlím vytočením a překvapením gólmana. I když to vůbec nevypadalo, byl tento zápas asi ten nejlepší z celého dne. Vytočením nám dal soupeř pouze dva góly. My jsme se snažili hrát domluvenou taktiku. Šetřit síly. Po získání míčku ho chvilku udržet a potom vyhodit na soupeřovo branku. Brankář se prostě prostřelit nedal. Menší branka a opravdu velký brankář zatarasili cestu míčku pro všechny soupeře. V polovině zápasu nás ale postihla trošku smůla – Robina Kaisera bolely nohy a v jeho očích se objevila i slzička, tak jsme ho nechali sedět. Po chvilce nám odpadl i Lukáš Pivoňka – už nebylo kde brát. Celou polovinu zápasu tedy dohrávala statečná trojice Martina Nedvědová, Robin a Bety Havlíků. Záda jim mnoha perfektními zákroky kryl a pohodu dodával Eliáš Kocáb.

A rozhodli jsme se, že letos budeme děti známkovat jako ve škole. A protože je pouze začátek roku, tak jim dáme 😊

A jinak…dneska na tréninku to vypadalo takhle 😊

(sice jiná sestava, ale utahaný jsou stejně)

Po přestávce způsobené okolnostmi a loňským soustředěním v Caparticích a Klenčí se naše parta vrátila do haly Základní školy ve Kdyni. Děkujeme za azyl ve dnech 21.8. až 27.8. Celkem dorazilo 20 dětí a péči o ně zajišťoval čtyřčlenný tým. Děcka jsme rozdělili na malé a velké a podle toho byla také rozdělena na spaní. Režim zahrnoval kromě pravidelné rozcvičky a všech nutností, jako je jídlo a odpočinek, také dva dopolední, dva odpolední a jedem večerní trénink.

V neděli jsme se ubytovali a dali si krátký společný trénink. Večer jsme uspořádali turnaj všech dětí včetně trenérů. Byla to sranda a všichni makali naplno. V pondělí jsme najeli na tréninkový režim dvou dopoledních a dvou odpoledních tréninků. Pondělní večer bazén, aby se děti nenuceně umyli. Úterý opět ranní a odpolední blok tréninků a večer zase turnaj. Středa byla ve znamení brzkého stávání a odjezdu do Domažlic. Tam obě skupiny – malé i velké – čekalo měření sil s domažlickými florbalisty. Bylo to zajímavé srovnání, kdy u těch menších bylo vidět, že naše děti jsou mladší a menší. U starších se věkový rozdíl smáznul a ani nebylo poznat, že proti starším a mladším žákům hrají i dorostenci. Udělali jsme si také video ze zápasu těch starších. Středeční odpoledne jsme zahájili velmi oblíbenou kratochvílí – úklidem. Florbalky nahradila košťata a míčky se změnili v hadry a lopatky. Před večeří jsme stihli bazén a Relax. Čtvrtek byl opět ve znamení dvoufázového tréninku. Večer jsme si pozvali domácí kdyňské děti k vzájemnému zápasu pro ty menší. Starší se naplno zapojili do již tradičního měření sil odchovanců našeho klubu, které se koná každý kemp. Pátek starší opět čekalo měření sil s domažlickými a mladší si dali venkovní a vnitřní trénink. Po obědě čekal všechny poslední společný trénink, kdy si všichni sáhli na dno a propotili trička u kruhového tréninku. Potom opět povinná koupel v bazénu a po večeři již tradiční volná zábava do půlnoci. Ti nejmladší vydrželi i přes to, že skoro usnuli za chůze. Ti starší si vymysleli zábavu, která jim vydržela celý večer a všichni se moc nasmáli. V sobotu již jen uklidit a zabalit a hurá domů. Dospat se a povyprávět všechny zážitky.

Věříme, že se dětem líbilo a podle ohlasů maminek a tatínků tomu tak bylo. Díky moc ještě jednou za skvělou zábavu, i když náročnou.